5. dubna 2018

Vzkazy

Za peníze koupíš všechno
otázky bez odpovědí
a odpovědi bez otázek
večery bez konce
a rána na provázku
minulý čas
a předpřítomný smysl
opuštěné lahve na břehu řeky
vzkazy trosečníků


30. prosince 2017

Odvrácená strana

https://www.flickr.com/photos/azardragneel/26393493059
Kus oblohy, kde nejsou hvězdy
jen tma
a přec hmotná a posetá krátery
je tam
polovina všeho, kterou nevidíme
jako
zkumavka plná neprobádaného tmelu
našich srdcí

Natáhni ruku
smyj si ten prach
a neříkej nic

23. listopadu 2017

Jantar

V tom snu jdeš domů
kde cizí zvonek je
a nikoho v tom domě neznaje
bloudíš, nežli vejdeš sám
ve světlou předsíň, nepozván.

Jdeš dál v ten byt, v ten nízký svit,
od řady sklenic jež se vine:
co mžitka ve skle, každá splyne
ve vzpomínku, vůni, cit.

Čí byt to byl? Kdo v šeru stál?
Kde hrsti ze tvé duše vzal?

Tvé roky ve skle níž se krčí
a stará truhla v rohu mlčí.

14. května 2017

Kočičí strach

horror vacui
strach z vysavačů
strach, že nám vezmou košík
    do kterého se utíkáme
strach, do kterého se namočíme
    a neuschneme
strach, kterému uskočíme
    a budeme padat celých devět
    nebo kolik zbývá
    životů

26. března 2017

Sunny side up

Stojím na balkóně
nějakého bytu v Praze
Je to za deset let, v létě

Den je průhledný
jako bílek vajíčka
Vidím dávno do minulosti
a do všeho času

Bílek se srazil
a žloutek dosud teče
Rodím se na obraze
jenž není dokončen

Je půl desáté dopoledne
nic se neděje
je to drama

29. prosince 2016

Ptáci

Byli ptáci
ptáci ve tmě

Hodil jim světlo
a zobáků vzlétlo!
Než světlo sežrali
peří si trhali
ve tmě si ustlali

Byli ptáci
ptáci ze tmy

Hvězdy jim nadrobil
křídla jim probudil
světlo se neztrácí
žádný se nevrací

Byli ptáci
ptáci ve tmě

25. září 2016

Císař

Černobílá love story.
Císař

Už dávno spadl z města strach
co svíral ho, když řádil vrah.
Kdo řek to jméno, tlumil hlas:
byl znám jak Císař onen ďas.

Ať byl jsem venku celé noci,
zas další skonal bez pomoci,
zase jen kabát v dálce vlál:
jak loučil se, či snad se smál?

Pak uličkou běh dějin šel,
když zbýval krok – a já ho měl;
v té chvíli bylo nám konečně
odejít tak, či společně –

Však dříve pohled náš se střet:
Císař byl v tváři celý bled;
v svých očích si svůj osud čtem,
dřív než se po něm slehne zem.

Jak blednou roky, bledne krev,
teď Císař znám jsem já, ten zjev,
co bloudí, kde šly dějiny,
a hledá svůj lék jediný.

18. září 2016

Cestopis z Anglie

Začátkem září nadešel dlouho očekávaný den, kdy jsme se Slanečkem měli vyrazit do Londýna, a ráno mi došlo, že se to opravdu děje. Já a batoh s pár kusy oblečení a zrcadlovkou teď na týden zmizíme do cizí země. Představa, která by mě měla naplňovat obavami, ve mně však budila víc očekávání a zvědavosti. Bylo načase změnit prostředí a cesta do Anglie měla právě začít...

úterý – obyvatelé East Endu vědí, kde mají svůj ručník
středa – po londýnských památkách a záchodech
čtvrtek – Tolkienův hrob v Oxfordu a jiné pamětihodnosti
pátek – miniaturní vesnice v rodišti Terryho Pratchetta
sobota – antikvariáty a vlaky s autopilotem
neděle – i v Londýně lze jít do kopce

Úterý
Když jsme se v Praze nasoukali do malého nízkonákladového letadla, motory na chvíli ukázaly, že mají jinačí sílu než běžné dopravní prostředky, a letadlo se s nedbalou samozřejmostí odlepilo od země, přišel (snad trochu předčasně) možná největší highlight celé cesty, totiž průlet nízkými mraky. To je opravdu něco! Zbytek cesty se už odehrával v nudných výšinách, kde nic není a dole šlo pozorovat jen variace na Google Earth, nebo spíš ani to ne, protože byla skoro všude oblačnost.

Ani jsem se nenadál a v nějakých 11 hodin jsme vystoupili na letišti Stansted. Sledoval jsem, jak si anglický officer bere čtyři pasy od mámy s dětmi a holčička mu ukazuje svého plyšového tygra, aby nebyl za ilegálního přistěhovalce... Pak už přišla řada na mě, ukázal jsem občanku, odpověděl officerovi že jsem tu na týden na dovolené a vkročil jsem do Británie. Slaneček šel cestou automatické kontroly pasů, ale elektronika ho neměla ráda, takže jsem nakonec byl v Anglii dříve než on c:

Bus nás odvezl ze Stanstedu na Waterloo Station, kde jsme si obstarali plánek metra a londýnskou lítačku Oystercard, kterou jsme si dobili za £30. Za dva dny vyšlo najevo, že nám to stačit nebude, a tak jsme po zbytek výletu využili možnost jezdit na platební kartu, ze které nám dopravní podnik nějakým nedopatřením strhl jen symbolickou £1 za den – díky! c':

Rozkoukali jsme se a zjistili, že se máme vydat po Jubilee a District lince metra, a vyrazili na víc jak půlhodinovou cestu. Mimo centrum přestalo být v metru dusno a poslední část cesty jel „Underground“ normálně po povrchu. Když jsme vyšli ven skrze všudypřítomné turnikety (díky kterým je asi v Londýně jen minimum černých pasažérů), ukázalo se, že jsme stihli dojet až kamsi do Asie. Cestou na hotel jsme míjeli vůni kari, různé krámky, islámská centra, ženy v hidžábu i ty úplně zahalené v burce. Kraj ručníkářů, jak poznamenal Slaneček.

Po check-inu na hotelu jsme se vyrazili najíst. Přejeli jsme několik stanic směrem k centru (z kraje ručníkářů jsme nevyšli) a zamířili do „Ocean Fish Bar“ na pravé fish and chips. Za cenu kolem šesti liber se mi dostalo ryby hodné hladového dělníka, kteří tento pokrm („národní jídlo“ se mi zdá jako moc honosný výraz) kdysi jedli ze starých novin. Nám to dali do papíru a igelitky a hodnocení 4,9* na Googlu nelhalo, na to co to mělo být to bylo fakt dobré a najedl jsem se dosyta.

14. července 2016

Lov

Ostrý hrot vzpomínky přiletí z buše,
v bok se mi zaryje – a jak se ohlédnu:
kdosi tam stojí, stojí a dívá se
na dno mé duše.

4. června 2016

3. VI. 2016

Tak jasné noci nejsou už
za nichž bys slyšel slova
Je dávno skolen dobrý pták
a bouře sílí... znova...